Úžasné oko

Úžasné oko   

Pojďme se podívat, co tento orgán všechno umí a co nám poskytuje. 

Jak a kdy se objevily oči. Měl je již triceratops a viděl docela dobře.
  

Oční orgán v různé podobě i dokonalosti se vyskytuje, až na některé vývojové vyjímky, u všech živých tvorů na této zemi. Oko nalezneme jak v obrovské říši hmyzu, plazů, ryb, ptáků savců a samozřejmě u nás, lidí. Orgán starý přes 400 milionů let. Tehdy se objevily první smyslové buňky sítnice oka, které reagovaly na světlo a předměty. Vyvinuté oči měli už všichni dinosauři i různí živočichové před nimi.

Zázrak vidění – Vše začíná v oku a končí v mozku  

Oko se  postupně vyvinulo v dokonalou biologickou, nervově-optickou kameru. Vjemy z okolního světa se propojí přes smyslová a nervová zakončení v sítnici, pokračují optickým nervem a do mozkových center.

Teprve v mozku vzniká ten úžasný zázrak! Ano, vidíme mozkem. A k tomu všemu barevně a prostorově. 

Je vidění vrozené? Jak u koho.

U některých zvířat jsou všechny zrakové funkce od narození již plně vyvinuty (morčata, šelmy atd.).  U člověka a primátů se zrakové funkce postupně vyvíjí. Novorozenec vidí jen na 50 cm před okem. Teprve později se zdokonaluje centrální zraková ostrost, periferní, barevné i prostorové vidění. Až kolem 5–6 let je vše víceméně dokončeno.

Na jakou maximální vzdálenost dohlédne lidské oko? Pořádnou!

Oko je schopné za jasné noci vidět galaxii Andromedu vzdálenou 2,25 milionu světelných let. Za normálních okolností, když je jasno a vzhledem ke znečištění, mrakům, vzduchu, zakřivení Země…nám oko dovolí dohlédnout do vzdálenosti 20 km.

Při ideálních podmínkách bychom z Mount Everestu viděli na dálku 400 km!

Rozhled do stran? Přidaná hodnota přírody!

Člověk má schopnost periferního vidění. Zorné pole je klíčová zraková funkce sloužící pro orientaci v prostoru. Tato schopnost je stejně důležitá jako centrální zraková ostrost. Například u pokročilejších stádií glaukomu (zelený zákal) se může zorné pole tak zúžit, že se situace rovná praktické nevidomosti, byť je centrální zrak zachován.

Periferního vidění se účastní obě oči, jejichž hlavní směr je orientován dopředu na rozdíl od některých zvířat, které mají oči po stranách. U nich je periferní vidění zdokonaleno v důsledku evolučního vývoje s cílem sledování útočících predátorů z boku.

Prostorové vidění – třešnička na dortu zrakových funkcí

Oči jsou párový orgán a každé oko posílá do mozku trochu jiný obraz. Jelikož jsou oči od sebe vzdáleny cca 5 cm, tak každé oko umí sestrojit dvojrozměrný obraz pod trochu jiným úhlem. V mozku se vjemy z obou očí přetvoří na trojrozměrný obraz resp. zajistí nám hloubkové vidění.

Prostorové vidění náš život rozhodně obohacuje. Bez něj například nemůžeme operovat pod mikroskopem, být profesionálním pilotem a nakonec i ty 3D filmy se pak špatně sledují.

Barevná i černobílá televize v očích – ne každý ji má   

Svět plný barev je zprostředkován světločivnými buňkami sítnice – čípky a částečně i tyčinkami. Sítnice má tři druhy čípků, které k barevnému vidění potřebují světlo. Tyčinky se uplatňují spíše pro noční vidění, čípky umožňují rozlišovat barvy. Tyčinky fungují již při velmi malé intenzitě osvětlení (i ve tmě) a pomáhají rozeznat velikost, tvar a kontrast předmětů. To je podstatné, u očního onemocnění zvaného šeroslepost je postižený v prostoru dosti bezradný i při malé intenzitě světla. 

Lidé dokáží rozlišit až 200 základních barev. Klíčové jsou červené a zelené barvy. Ptáci mají čtyři druhy čípků a vidí barvy o něco rozmanitěji než člověk.

Někteří lidé jsou barvoslepí. Není to handicap klíčový, ale takové řízení motorových vozidel je pak na tzv. „světlech“ opravdu náročnou disciplínou. 

Tisíce mrknutí denně aneb bez mrkání není oka

Zdravé oko skutečně bez mrkání nemůže existovat. Tato čistě reflexní činnost, o které mnohdy ani nepřemýšlíme, udržuje pro život klíčovou vlhkost povrchu očí. Mrkáním roztíráme slzný film po povrchu očí a svlažujeme jej. Neustále se tvořící slzy se účastní podivuhodného metabolismu, kam patří i odstraňování drobných nečistot z oka a každodenní boj proti různým bakteriím a virům. To, že se viry mohou dostat do organismus přes naše oči, jsme se bohužel přesvědčili nedávno.

Mimochodem, bylo spočteno, že mrkneme půlmilionkrát za den

Proč zvířatům v noci svítí oči?

K nočnímu vidění jsou přizpůsobeny i oči některých zvířat. Lidé se z podstaty anatomie svých očí v noci zrakem neorientují moc dobře, spíše podle periferního vidění, sluchu a možná trochu čichu a hmatu. 

Takový krokodýl, šelmy, ale i jeleni vidí ve tmě velmi dobře. Určitě jsme si někdy při jízdě autem ve večerních hodinách všimli jak některým zvířatům na okrajích silnice zářily oči. Tato zvířata mají zvláštní reflexní vrstvičku v oku, konkrétně za sítnicí. Světlo prochází do oka dvakrát a pak se odráží zpět. Vidíme ho pak jako červený odraz v jejich očích. Když na tato zvířata posvítíme v noci baterkou, světlo se jim odrazí od sítnice a jejich oči pak dotmy září.

Proč pláčeme při krájení cibule 

Ano, známe to bohužel všichni. Z cibule po jejím rozkrojení uniká plyn (thiopropanal S -oxid). Tento plyn podráždí smyslové bunky a vyvolá pocit pálení a slzení. Nepříjemný pocit se oči snaží redukovat a proto slzí, aby naředily množství plynu.

Jinak existuje malý trik: když cibuli při krájení ponoříme do vody, dráždění očí přestane.

Největší oči? Jednoznačně oliheň

V mořských hlubinách mají všechny ryby velké oči, to aby tam lépe viděly! A protože oliheň musí být v hlubinách neustále na pozoru před vorvaněm, musí být její oční výbava hloubkám dokonale přizpůsobená.

Nejvíce víček? Hledejte je na poušti!

Pouštní koráb, známý též jako velbloud, má dokonce tři oční víčka. Pokud se mu při putování přes písčité moře dostane do očí nějaké to zrnko, průhledným víčkem a začne slzet, aby vyplavil případná zrnka písku.

Kýchání a zavření očí, mohou skutečně někdy vypadnout?

Známe to všichni. Při kýchnutí se reflexně zavřou oči a po jejich otevření jsme zaslzení. Sevření očí je obranný mechanismus, aby nám do očí nepronikly bakterie a nečistoty z nosu a slzy jsou od toho, abychom vše z očí dostali ven. Kýchají dokonce i zvířata!

Traduje se, že když oči nezavřeme, mohou vypadnout nebo se posunout! Samozřejmě, že nic takového se nemůže stát. Oko je velmi důmyslně a opravdu pevně ukotveno v očnici .

Oko složené – u hmyzu, ale nic není dokonalé

Některé druhy hmyzu (moucha, vosa) mají jakoby mnoho malých očí v očnici. Tyto struktury jsou na sebe poskládány, ale ani tady neplatí, že čím více, tím lépe. Možná, že do periferie vidí lépe, ale zraková ostrost je normální, orientace závislá na výrazných barvách například květů.

Jaké to je mít zrak sokolí?

Zrak do značné závisí na počtu světločivných buněk v sítnici. Takový sokol, ale třeba i káně nebo poštolka, mají na malou plochu 10x více těchto buněk. Milion buněk proti sto tisícům
u člověka). Proto tito ptáci vidí detaily ostře i na 800 metrů i kilometr (člověk s obtížemi
na 100 metrů). 

Lze transplantovat oko? Transplantologické tabu trvá

Transplantovat lze dnes hodně orgánů, ale s okem to možné není a skoro jistě nebude možné nikdy. Tento orgán je propojen s mozkem optickým nervem, který obsahuje tisíce specifických nervových spojů, které jdou jak do mozku, tak i zpětně do sítnice. Technicky by snad tento výkon bylo možné provést, ale funkční výsledek by byl nulový.
Mozek, mícha a oko představují jakousi triádu nepřekročitelné biologické bariéry přírody. Spíše pak vývoj nanotechnologií, mikročipů a robotických mikrozákroků (kmenové buňky se v tomto směru zatím moc neosvědčily) by mohly snad v daleké budoucnosti pomoci zrakovému vnímání, ale dokonale jej nahradit podle mně nikdy nepůjde. 

Dobrá rada na závěr – vyzkoušeno a doporučeno 

Pokud vás při dovolené napadne krokodýl, zatlačte mu prsty do očí! Má mohutný tzv. okulokardiální reflex a tlakem na oči se mu udělá špatně a pustí vás, nebo dokonce omdlí. Tak hodně štěstí!