Diabetická retinopatie? Významná známka postižení očí „cukrovkou“
Nejčastější očním onemocnění způsobeným vlivem diabetu mellitu (dále jen DM) je tzv. diabetická retinopatie. Největší vliv na její vznik má doba trvání nemoci a špatná kompenzace diabetu. Na tu nejčastěji ukazují vysoké hodnoty hladiny cukru v krvi, vysoký tzv. glykovaný hemoglobin či přítomnost jiných než očních komplikací DM.
Diabetická retinopatie (dále jen DR) je onemocnění, které nebolí, ale významně zhoršuje kvalitu života. Jedná se o onemocnění sítnice. Retinopatie vzniká poškozením krevních cév vyživujících sítnici oka, v těžkých případech dochází ke krvácení do sítnice a sklivce, což způsobí závažnou poruchu zraku až slepotu. DR se klasifikuje podle klasifikace české diabetologické společnosti. Obecně lze DR rozdělit na neproliferativní a proliferativní.
Neproliferativní znamená, že ještě nedochází k tvorbě nových drobných cév. U proliferativní tyto změny lze již vždy najít. Pokaždé je také důležité rozlišit, zda je přítomen tzv. diabetický makulární edém (zkráceně DME), který je lokalizován v centrální části sítnice a ovlivňuje ostré vidění.
Pacienti s DR jsou často diagnostikováni na rutinních ročních očních kontrolách. Nález je často oboustranný a vzhledem k lokalizaci časných změn v periferii sítnice nepozorují dlouho žádné subjektivní potíže. Avšak podstatná část pacientů přichází poprvé ke svému očnímu lékaři už s pokročilejšími změnami, které mají významný vliv na změny vidění.
V případě nálezu neproliferativní DR lze pozorovat krvácivé změny na sítnici většinou v podobě drobných červených hemoragií. Dále je možné vidět žlutavé usazeniny lipidů a cholesterolu s otokem okolní sítnice a poruchou jejího prokrvování. Někdy lze vnímat tzv. vatovité exudáty a tvarové cévní změny, ty se však většinou nachází u pokročilejšího nálezu. Pacienti nejčastěji pozorují rozmazané neostré vidění, výpady v zorném poli, vlnění obrazu či poruchu zaostřování.
Při rozvoji proliferativní DR oční lékař nachází novotvořené cévy na sítnici či na disku zrakového nervu, zajizvující se a proliferující změny cév směrem do sklivce, v těžších případech i odchlípení sítnice vzniklé z tahu (trakce v místech proliferací) nebo krvácení do sklivce ať částečné, nebo kompletní. To zhoršuje pohled lékaře na oční pozadí, a proto si musí při vyšetření sítnice pomoci ultrazvukem. Pacient pozoruje výrazné zhoršení vidění, někdy až dvojité vidění, rozvoj plovoucích zákalků před očima, vznik mlhy či výrazného ztmavění obrazu ať vzniklé akutně, či postupně. Významnou komplikací proliferativní DR může být rozvoj sekundárního glaukomu (zeleného zákalu) na podkladě novotvořených cév, který je velmi obtížně řešitelný. Ten může u pacienta způsobovat výrazné zvýšení nitroočního tlaku, bolestivost oka a přispívat k budoucímu postupnému oslepnutí.
Mezi zásadní vyšetřovací metody v případě DR se řadí vyšetření na štěrbinové lampě, optickou koherenční tomografii (OCT) nebo její vylepšenou verzi angio – OCT, fluorescenční angiografii (FAG) či prosté náhledové fotografie očního pozadí.
Terapeutických možností je hned několik. Prakticky je možné vždy začít pomocí použití laseru sítnice se snahou minimalizovat rizika vzniku novotvořených cév a další progrese DR. Dalšími možnostmi je používání antiVEGF či kortikosteroidní terapie, která je aplikována přímo do oka injekcemi. V nejtěžších případech je prováněna pars plana vitrektomie, která má za cíl zpomalit a předcházet dalším těžkým změnám. U sekundárního glaukomu vzniklého na základě novotvořených cév, se obvykle volí terapie antiglaukomovou konzervativní a operační.
Velmi důležitá pro rozvoj a další zhoršování změn diabetické retinopatie je výborná spolupráce pacienta a jeho diabetologa s dodržováním léčebného režimu a správnou kompenzací onemocnění. Bohužel u části pacientů se i přes veškeré úsilí lékařů nepodaří zcela zabránit trvalým, nevratným změnám a následné ztrátě vidění.
