Zajímavosti z historie brýlí

Víte, že..

Senca již kolem roku 4. př.n.l. údajně četl knihy pomocí skleněné koule, která byla naplněná vodou a zvětšovala tak písmo?

Nero používal zelený smaragd na sledování gladiátorů. Zelený pro jeho barvu, která filtrovala sluneční paprsky.

Nejstarší čočky, které byly z leštěného kamene, byly nalezeny ve zříceninách antického Ninive (město údajně padlo přibližně v roce 612 př. n. l.).

Kolem roku 1 000 n.l., byla vynalezena lupa. 

Roku 1289 se objevil spis, který již popisoval čočky zasazené do obrouček.

Samotné brýle byly vynalezeny mezi roky 1268 až 1289. Problém, který se řešil téměř 350 let byl, jak brýle udržet na obličeji. Španělští optici experimentovali v 17.století s hedvábnými stužkami, které byly připevněné ke sklům a pomocí smyčky se zavazovaly za ušima. Tento výrobek se díky misionářům dostal do Číny a tam přidaly kovové nebo keramické závaží, aby se stužka nemusela zavazovat.

S neohebnými postraními částmi, které samy držely za ušima, přišel až v roce 1727 londýnský optik Eduard Scarlett.

Dalším významným vynálezem byly tzv. bifokální čočky (čočky na dvě vzdálenosti), vynalezl je Benjamin Franklin roku 1780.

• Skla se dříve místo dnešního označení, plusová a mínusová, dělila na stará a mladá ( v souvislosti s presbyopií, kdy bylo zřejmé, že starý člověk trpí zpravidla jinou vadou než člověk mladý).

• Označení brýle, tedy „bril“, se začalo používat před více než 600 lety a vzniklo podle materiálu, z kterého byly čočky vyráběny (beryl).

• V letech 1804 až 1812 prodělaly citelný vývoj opět brýlové čočky, kdy W.H.Wollaston pojednává ve svých pracech o vypouklých sklech. Z těchto zdrojů bylo čerpáno až do konce století. Zdokonalovaly se i brýlové obruby, kdy se držadla protáhla a začala ohýbat za uši, aby byly brýle pohodlnější a lépe seděly.