Glaukom

Glaukom neboli zelený zákal představuje skupinu chorob, které vedou k postupným nevratným změnám zrakového nervu, který je zodpovědný za přenos zrakového impulsu do mozku. V důsledku toho dochází ke změnám v zorném poli, které mohou vyústit až do trvalé ztráty zraku. Zákeřnost tohoto onemocnění spočívá v tom, že velmi často probíhá bez příznaků až do pokročilých stádií, proto je včasná diagnostika velmi důležitá. V současné době je glaukom 2. nejčastější příčinou ztráty zraku, kterým trpí přes 65 milionů lidí na světě.

Příčiny vzniku:

Příčina tohoto onemocnění není přesně známa. Existuje však řada rizikových faktorů, které se na vzniku glaukomu podílejí. Hlavním z nich je zvýšený nitrooční tlak. Normální nitrooční tlak se udává v rozmezí 10-21 mmHg, ale hodnota je pro každého jedince individuální. V některých případech onemocnění progreduje i přes dobře kompenzovaný nitrooční tlak (normotenzní glaukom), naopak někdy vyšší hodnoty nitroočního tlaku ke změnám zrakového nervu nevedou (nitrooční hypertenze). Proto se při léčbě snažíme stanovit tzv. cílový nitrooční tlak, tedy takový tlak, při němž k poškozování zrakového nervu nedochází. Glaukom se může vyskytnout v kterémkoli věku, ale se zvyšujícím se věkem riziko glaukomu stoupá. K dalším rizikovým faktorům patří dědičnost, rasa, refrakční vada dle typu glaukomu, udává se i spojitost se systémovými onemocněními jako je diabetes mellitus, arteriální hypertenze a další.

Typy glaukomu:

Glaukom můžeme dělit z mnoha hledisek. Pro pochopení je třeba nejprve vysvětlit stručně anatomii. Struktura v přední části oka, nacházející se mezi duhovkou a rohovkou, se nazývá komorový úhel a umožňuje odtok nitrooční tekutiny. Když je komorový úhel široký, nitrooční tekutina jím může volně odtékat. Naopak v případě anatomicky užšího úhlu může dojít k blokádě odtoku tekutiny, tím ke zvýšení nitroočního tlaku a tedy poškození zrakového nervu. Na tomto základě dělíme glaukom na formu s otevřeným úhlem a formu s uzavřeným úhlem. Glaukomy dále rozlišujeme na primární a ty vyvolané další chorobou či úrazem, respektive sekundární. Dle průběhu je rozdělujeme na akutní a chronické. Zvláštní skupinu tvoří glaukomy dětského věku.

Příznaky:

Glaukom s otevřeným úhlem probíhá dlouho bez příznaků. Naopak u glaukomu s úzkým úhlem je třeba věnovat pozornost subjektivním přechodným projevům, které mohou předcházet glaukomovému záchvatu jako např. vnímání barevných kruhů kolem zdroje světla, bolest oka či hlavy. Glaukomový záchvat je stav, kdy se komorový úhel zcela uzavře a stoupá nitrooční tlak. Mívá dramatické projevy, mezi něž patří krutá bolest poloviny hlavy, která bývá často doprovázena nevolností až zvracením, mezi další typické příznaky patří zhoršené vidění a zčervenání oka

Diagnostika:

Cílem je rozpoznat onemocnění v jeho časných stádiích, nejlépe před vznikem změn v zorném poli.

Diagnostické metody u glaukomu:
▪ osobní anamnéza zaměřená na rizikové faktory a rodinná anamnéza
▪ měření nitroočního tlaku (tonometrie)
▪ měření tloušťky rohovky (pachymetrie)
▪ biomikroskopické vyšetření
▪ vyšetření komorového úhlu (gonioskopie)
▪ vyšetření zorného pole (perimetrie)
▪ v diagnostice hrají důležitou roli i zobrazovací metody jako je OCT či HRT a další

Léčba:

Adekvátní léčbou můžeme zabránit progresi nevratných změn zrakového nervu a tím postupné ztrátě zraku.

Léčbu rozdělujeme na:
    konzervativní– spočívá v každodenní aplikaci očních kapek snižujících nitrooční tlak
    laserovou – kdy pomocí laserových paprsků cílených do různých struktur oka pomáháme zlepšit odtok nitrooční tekutiny či snížit její produkci
    chirurgickou – při nedostatečné efektivitě předchozích metod

Závěr:

Glaukom je onemocnění, které často probíhá nepozorovaně až do pokročilých stádií. Proto je třeba nepodceňovat pravidelné kontroly u očního lékaře a věnovat pozornost zmíněným rizikovým faktorům. Je tak možné zabránit vzniku nevratných změn, které mohou vést v pokročilých stádiích až ke slepotě.