Věkem podmíněná makulární degenerace

Někteří pacienti, převážně starší generace, přicházejí do ambulancí očních lékařů s potížemi typu zhoršeného vidění, zakřivení obrazu nebo potíží při čtení. Tyto příznaky mohou poukazovat na oční onemocnění nazývané věkem podmíněná makulární degenerace.

Co si pod tímto onemocněním představit?

Věkem podmíněná makulární degenerace (dále pod zkratkou VPMD) je degenerativní onemocnění místa nejostřejšího vidění na sítnici, tzv. makuly (žluté skvrny).

Ve vyspělých zemích světa je toto onemocnění nejčastější příčinou těžkého postižení zraku populace nad 50 let. Četnost výskytu tohoto onemocnění roste s věkem a často postihuje obě oční bulvy.

Příznaky, které pozoruje pacient.

Začátek příznaků bývá rozdílný podle formy onemocnění. U suché formy je nástup většinou pomalý, zatímco vlhká forma a postupuje rychle. Nejdříve dochází ke zhoršování vidění na blízko a poté i do dálky. Mohou se objevovat metamorfopsie, tj. zakřivení rovných čar, deformace a mizení písmen při čtení. Pacient se snaží hlavu různě naklánět, oddalovat a přibližovat si čtený text. Potíže nastupují většinou v rámci dnů až týdnů a nestejnoměrně na obou očích.

Suchá vs. vlhká forma onemocnění.

VPMD rozdělujeme na dvě základní formy tzv. suchou a vlhkou.

Suchá forma se vyskytuje častěji (80–90 % pacientů) a její průběh je pozvolnější. Na sítnici se projevuje postupnou tvorbou drúz (drobné částečky v nervových orgánech) a pigmentací, které vznikají na základě patologické akumulace odpadního materiálu v zevních vrstvách sítnice a následným odumíráním a ztenčováním (atrofizací) těchto vrstev (hl. světločivných elementů – čípků a tyčinek a jejich „podloží“ – pigmentového epitelu).

Za terminální stádium suché formy považujeme tzv. geografickou atrofii, která se projevuje ostře ohraničeným ložiskem depigmentované sítnice v makule a těžkou poruchou zraku.

Vlhká forma onemocnění je přímo definována přítomností tzv. choroidální neovaskulární membrány (CNM), která je tvořena anomálními cévami. Svou přítomností, růstem, krvácením, tvorbou tekutiny a otokem poškozuje uspořádání vrstev sítnice, vyklenuje je. Pacient začíná pozorovat symptomy uvedené výše, jejichž rychlost progrese přímo závisí na rozvoji těchto změn. Vlhká forma může dále dospět až do svého terminálního stavu, kterým je zajizvení makuly s tvorbou disciformní jizvy.

Suchá a vlhká forma se mohou kombinovat a zároveň v sebe přecházet.

Diagnostika onemocnění a specializovaná vyšetření.

Pokud pozoruje pacient příznaky, které nasvědčují VPMD, měl by včas uvědomit svého očního lékaře a následně se dostavit na vyšetření. Lékař by měl vždy pacientovi vyšetřit oční pozadí, nejlépe v široce rozkapané mydriatické zornici a eventuelně doplnit další vyšetření dostupná v očním lékařství. K diagnostice a rozlišení forem VPMD se v odborné praxi nejčastěji používá OCT (optická koherenční tomografie).

Některé nálezy jsou vyšetřovány i dalšími metodami jako jsou FAG (fluorescenční angiografie), OCT angiografie, autoflorescence či ICG (indocyaninová angiografie). V současné diagnostice VPMD jsou tyto metody zastoupeny méně. Pacienti mají také možnost provádět sebekontrolu doma pomocí tzv. Amslerovy mřížky, na které si mohou všimnout již časných změn onemocnění.

Lze VPMD léčit?

Otázka, která zajímá pacienty nejvíce a zdali existuje nějaká terapie. Již mnoho let jsou známa režimová opatření a důležitost vyhýbání se rizikovým faktorům vzniku VPMD. Mezi faktory zlepšující celkovou prognózu patří ukončení kouření, redukce obezity nebo udržování normálních hodnot krevního tlaku.

U suché formy pacientům doporučujeme nutriční a vitaminovou podporu, hlavně preparáty s luteinem a zeaxantinem a dalšími vitamíny a minerály. Tyto preparáty pomáhají ve zpomalení rozvoje onemocnění a přeměny ve vlhkou formu VPMD. Onemocnění jako takovému ale nemohou stoprocentně zabránit a u každého pacienta pomáhají s jinou účinností a intenzitou. Bohužel jiná terapie suché formy zatím neexistuje nebo je ve fázi experimentů a testování, jako například hemorheoferéza s odstraňováním odpadních produktů z krve nebo transplantace sítnice či umělých čipů a téma tzv. bionického oka.

Pro léčbu vlhké formy nyní existuje již několik let tzv. biologická léčba pomocí preparátů proti růstovým faktorům a tvorbě neovaskulárních membrán (anti-VEGF preparáty). Tato terapie je široce rozšířená, ale velmi nákladná a má přísná indikační kritéria pro zahájení léčby. Jinak řečeno, musí být správně indikována u lidí, u kterých předpokládáme zlepšení či ustálení nálezu po zahájení léčby. V ČR jsou v současné době dostupné preparáty na trhu, které se na specializovaných pracovištích aplikují přímo do oka pomocí injekčního aplikátoru v přesně stanovených intervalech a za přísných terapeutických postupů.

Pro pacienty, kteří bohužel dospějí až do stádií konečných fází onemocnění nebo u kterých léčba nemá žádný přínos, je velmi vhodná návštěva center pro slabozraké s možností využití speciálních optických či neoptických očních pomůcek.

Závěr

VPMD je závažné a poměrně časté onemocnění u pacientů starší generace, které může až nenávratně poškodit zrak. Na toto onemocnění by měl být brán zřetel a při jeho příznacích je žádoucí navštívit očního lékaře. Následný postup je vždy v rukou odborníka, který má pacienta poučit a motivovat. Včasná diagnostika je pro rozvoj onemocnění zcela zásadní.