Červené oko

Červené oko je jeden z nejfrekventovanějších očních příznaků a zároveň jeden z nejčastějších důvodů návštěvy očního lékaře. Příčin vedoucích k začervenání oka je opravdu mnoho, od banálních až po zrak ohrožující, a proto je třeba tento problém nepodceňovat a navštívit očního lékaře, který stanoví přesnou příčinu a navrhne adekvátní léčebný postup.

Jednou z nejčastějších příčin, se kterou se v praxi setkáváme, jsou záněty spojivek. Podle původu vzniku je rozdělujeme na infekční a neinfekční a na základě jejich průběhu na akutní a chronické. Infekční záněty spojivek způsobují bakterie nebo viry, vzácně plísně či paraziti. Pro bakteriální záněty je typická hnisavá sekrece, pro virové spíše vodnatá. Druhou skupinou jsou neinfekční záněty spojivek, způsobené nejčastěji alergickou reakcí.

Mezi subjektivní stesky pacienta patří pocit cizího tělíska v oku, pálení, řezání, či světloplachost, typické pro alergie je svědění. Při zánětu spojivek může být kromě červeného oka přítomen i otok víček. Potíže bývají nejprve jednostranné, s postupem času se rozvinou i na druhém oku. Léčbou je většinou lokální aplikace očních kapek, které volíme podle vyvolávající příčiny.

Další častou příčinou červeného oka, která pacienty často vystraší, je tzv. sufuze spojivky neboli podspojivkové krvácení. Vídáme ho často po očních operacích nebo úrazech, ale může vzniknout i zcela spontánně např. při náhlém zvýšení krevního tlaku u pacientů s arteriální hypertenzí. Bývá obvykle nebolestivá a sama se vstřebá během 14 dnů bez nutnosti léčby.

S červeným okem se setkáváme také při zánětech okrajů víček neboli blefaritidách, které jsou často způsobené stafylokokovou infekcí, ale i vlivy prostředí (dlouhodobá práce na počítači, prach, zakouřené prostředí) a dalšími stavy. Léčba těchto zánětu musí být soustavná a spočívá v hygieně okrajů víček po nahřátí a aplikaci umělých slz.

Syndrom suchého oka je jedním z nejčastějších očních onemocnění, které je příčinou výrazných subjektivních potíží negativně ovlivňujících kvalitu života. Je charakterizovaný změnami na povrchu oka vyvolanými ztrátou rovnováhy jednotlivých složek slzného filmu. Obtíže často závisí na vnějších faktorech (práce na počítači, nošení kontaktních čoček, klimatizované prostředí, vítr aj.) a mohou v průběhu dne kolísat. Na vzniku se ale mohou podílet i hormonální vlivy, onemocnění štítné žlázy, některá revmatologická onemocnění a mnoho dalších. Pacienti si nejčastěji stěžují na suchost, pálení, řezání, pocit cizího tělíska, světloplachost a někdy paradoxně zvýšené slzení. Základní strategií terapie je obnova rovnováhy jednotlivých složek slzného filmu spočívající v aplikaci umělých slz nejlépe bez konzervačních látek, v některých případech se používají oční kapky z autologního séra, kapky proti zánětu s kortikosteroidy, případně se provádí mechanické zabránění odtoku slz pomocí ucpávek aplikovaných do slzných bodů, kudy slzy běžně odtékají z povrchu oka do slzných cest.

Příčinou začervenání oka mohou být i onemocnění rohovky. Patří mezi ně eroze rohovky způsobená mechanickým odřením povrchu rohovky, která bývá doprovázena výraznou bolestivostí oka. Léčba spočívá v aplikaci lokálních antibiotických kapek a lubrikancií a převazech oka. Někdy může být eroze způsobena cizím tělískem pod horním víčkem, které mechanicky poškozuje povrch rohovky, a proto je při ošetření vždy třeba provést everzi horního víčka k vyloučení tohoto stavu. Dalším častým poraněním vyvolávajícím červené oko je cizí tělísko na povrchu rohovky, často způsobené broušením či řezáním. V tomto případě je vždy důležité včas navštívit oftalmologa k zamezení zánětlivých komplikací na rohovce odstraněním tělíska v lokálním znecitlivění a aplikací antibiotických kapek či mastí. Záněty rohovky neboli keratitidy, bývají doprovázené výraznou bolestivostí oka a zanedbání jejich léčby může vést k vážnému poškození zraku.

Stejné důsledky mohou mít i záněty duhovky a řasnatého tělesa (iridocyklitidy), projevující se tupou bolestí oka, jeho začervenáním a světloplachostí. Podle vyvolávající příčiny rozlišujeme iridocyklitidy na infekční (bakteriální, virové, parazitární) a neinfekční, kdy jsou příčinou autoimunitní procesy. Léčbu volí oftalmolog podle vyvolávající příčiny.

Mezi akutní stavy projevující se začervenáním oka patří glaukomový záchvat. Jde o zrak ohrožující stav, vyžadující urgentní ošetření. Projevuje se krutou bolestí hlavy, kterou doprovází nevolnost či zvracení. Většinou vyžaduje hospitalizaci a intenzivní lokální i celkovou léčbu.

Jak vidíme, červené oko může mít celé spektrum příčin s někdy vážnými důsledky. Proto je vždy na místě podstoupit specializované vyšetření očním lékařem, který stanoví přesnou diagnózu a navrhne adekvátní léčebný postup, který může zabránit vážným komplikacím vedoucím ke ztrátě zraku.