Zánětlivá onemocnění očních víček

Správná funkce, postavení a poloha očních víček jsou pro fungování oka velmi důležité. Víčka zajišťují mechanickou ochranu povrchu oka a mrkáním jsou zodpovědná za roztírání slzného filmu. Na okrajích víček jsou vývody žlázek, které produkují látky vytvářející fyziologické složení slz. Narušení jejich funkce zánětem může vést k nepříjemným potížím. Záněty očních víček patří mezi častá onemocnění způsobující diskomfort, který dovede pacienta do oční ordinace.

Ječné zrno

Ječné zrno (hordeolum) je akutní zánět folikulů řas na víčkovém okraji. Nejčastějšími původci tohoto zánětu jsou stafylokoky. Víčko bývá zpočátku difuzně oteklé a zarudlé, mrkání může být bolestivé. Později se zánět začíná ohraničovat, až vnikne hnisavý absces, který má tendenci k samovolnému provalení po několika dnech. V akutních fázích podáváme antibiotické masti, někdy můžeme pomoci snadnějšímu odtoku hnisavého obsahu drobnou incizí. Celková léčba antibiotiky většinou není nutná.

Podobným typem zánětu je vlčí zrno (chalazion), které vzniká obstrukcí vývodu mazových žlázek na okraji víčka a jeho vznik může být podmíněn mnoha faktory, mimo jiné i nedostatečně korigovanou refrakční vadou. Zprvu se projevuje neohraničeným zánětem doprovázeným zarudnutím a otokem víčka a bolestivostí v místě zánětu. Asi po 3 týdnech přechází zánět do chronického stadia a na víčku je patrná ohraničená rezistence již s méně výraznou lokální zánětlivou reakcí. V akutním stádiu doporučujeme teplé obklady (event. s léčivými bylinami jako je heřmánek či řapík), které urychlí ohraničení zánětu a aplikaci lokálních mastí s antibiotikem a kortikoidem. Pokud nedojde ke vstřebání a zánět přejde do chronického stadia, provádíme v lokálním znecitlivění incizi z vnitřní nebo vnější strany víčka.

Záněty okrajů víček

Záněty okrajů víček (blefaritidy) bývají často příčinou vleklých nepříjemných potíží. Původem mohou být vnější vlivy jako kouř, prach, dlouhodobá práce na počítači a na vzniku se mohou podílet i hormonální nerovnováha, nedostatek vitamínů, seboroická dermatitida, celková onemocnění jako diabetes mellitus nebo nedostatečně korigovaná refrakční vada. Častým původcem bývá stafylokok. Následkem porušení fyziologické sekrece žlázek na okraji víček dochází ke změně složení slzného filmu, který se snáze odpařuje, a častým příznakem je tak pocit suchého oka. Dalšími symptomy jsou svědění, řezání, pálení, zarudnutí víček a nadměrné slzení, někdy můžeme pozorovat i pěnovitou sekreci, slepené řasy nebo šupiny mezi řasami. Současně se může vyskytovat i zánět spojivek a změny na povrchu rohovky. Častá je i koincidence ječného a vlčího zrna. Léčba musí být pravidelná a pečlivá. Spočívá v hygieně okrajů víček za použití ředěného dětského šamponu po nahřátí okrajů víček ke snadnějšímu vytlačení obsahu žláz. U infekčních zánětů volíme lokální antibiotické kapky. Doporučuje se aplikace umělých slz bez konzervantů. U dlouhodobých zánětů neodpovídajících na lokální léčbu lze použít celková antibiotika podávaná po delší dobu. Důležitá je i optimální korekce refrakční vady.

Souhrn

Záněty víček mohou působit vleklé potíže, které způsobují výrazný diskomfort při každodenním životě. Ječné a vlčí zrno léčíme nejprve konzervativně, při přechodu do chronického stadia se provádí chirurgické řešení. Záněty okrajů víček (blefaritidy) vyžadují dlouhodobou a soustavnou péči, která může výrazně zmírnit nepříjemné projevy. V neposlední řadě je důležitá i úprava životosprávy.